ACTUS 1
Das Theater ist eine grüne Gegend; rechtssieht ein Grabmal von Marmor mit 2 Stufen und einem eisernen Gitter, daran ist es mit türkischer Schrift eingefaßt. Auf der Seite, in einer kleinen Entfernung, sieht man auf einem Hügel Ruderavon einer goldenen Säule, welche abgebrochen liegt, ein gefallene Mauernnebst einem Altar, einem kleinen ein gefallenen Götzentempel ähnlich. Voran,an der Seite, ist eine kleine niedrige Strohhülte, welche ein Fenster tiefzur Erde hat. Von außen sieht man einige Fischergerätschaften. In der Entfernung ist das Meer.
Scena 1
Derwisch, Sofrano in türkischer Kleidung.
No. 1. Duetto
DERWISCH
Hier müssen wir uns beidetrennen,
hier ist die Grenze schon.
SOFRANO
Du solltest mich verlassen können,
ziehst ohne mich davon?
DERWISCH
Das Schicksalwill’s, du mußt dich fassen!
SOFRANO
Von Freund und Eltern ganzverlassen
ist niernand, der mich tröstenkann.
DERWISCH
Entfernung kann zwar Freunde trennen,
doch Dankbarkeit stets wird erkennen,
was du mir, Armen, Gut’s getan.
Als Bettler nahmst du mich zu dir.
SOFRANO
Dies lehrt der Menschheit heil’ge Pflicht.
DERWISCH
Du reichtest Trank und Speisemir.
SOFRANO
Dies war als Mensch ja meine Pflicht.
DERWISCH
Du wich’st von mir in Krankheit nicht.
SOFRANO
Dies lehrt der Menschheit heil’ge Pflicht.
BEIDE
Hier lohnet Menschenliebe schon,
und dorten kröntsie höchster Lohn.
DERWISCH
Und nun zum letztenmal: Leb’wohl!
SOFRANO
O, schweres, bitt’res Wort! Leb’ wohl!
Zum letztenmal: Leb’ wohl!
DERWISCH
O, schweres, bitt’res Wort!
BEIDE
Leb wohl! Leb wohl! (Der Derwisch zieht sichzurück.)
Ende des Duetts
SOFRANO
(sinkt auf die Stufen des Grabmals) Nun hab ich auch
diesen Freund verloren. Wer wird künftig mit
stärkenden Trostgründen mir meine Leiden erleichtern?
Scena 2
Sofrano; Derwisch kommt zurück.
DERWISCH
Dein Freund!
SOFRANO
Du nochbei mir?
DERWISCH
Nun, wisse Prinz, du bist nicht so arm, als duglaubst.
Dein fürstlicher Vater hinterließ dir einen unschätzbaren
Schatz. In den Jahren, als er sich dies Grabmalbaute,
vertraute er mir nur allein diesen Schlüssel und sein
Geheimnis[an].
SOFRANO
Schlüssel? O, gib!
DERWISCH
Hier! (gibt ihmden Schlüssel)
SOFRANO
(schnell) Leb wohl! (willgehen)
DERWISCH
Prinz!
SOFRANO
Nun?
DERWISCH
Wohin so schnell?
SOFRANO
Meinen Reichtum erheben!
DERWISCH
Ich dächte, es wäre nötig zu wissen, wo man ihn erhebt.
SOFRANO
Vergib meine Übereilung.
DERWISCH
Ei! Eit Prinz! Kann der Gedanke von Reichtum euch so
schnell von mir entfernen?
SOFRANO
Und brauchich dir das erst zu erklären? Sagt’ ich dir
nicht oft genug: Du hast meine Freundschaft und
Zenomide meine Liebe? Und nun überdenke; wenn ich
ihrmeinen unermeßlichen Reichtum zu Füßen lege, wird
sie wohl mehr fals eine Minute versäumen, mir ihre
Hand zu geben?
DERWISCH
Ihre Handwerdet ihr mit eurem Reichtum erhalten, aber
nie ihr Herz … Glaubt mir,Prinz, erkaufte Liebe gleicht
einer Aale in der Hand; sie schlüpft weg, eh man sich’s
vermutet.
SOFRANO
Du hast Zenomide gesehen; sag, ob du je ein
vollkommeneres Meisterstück der Natur gesehen?
DERWISCH
Sie ist so schön als sie stolz, ehrgeizig und eitelist.
SOFRANO
Keine Silbe mehr! Du beleidigst mich.
DERWISCH
Wenn Wahrheit den Freund beleidigt, so schweig ich.
Euer Vater handelte nicht so. Er achtete mehr den Rat
des Freundes. Und nun meine letzte Pflicht: Hier, Prinz,
im Grab mal eures Vaters ist euer Erbgut. Schließt auf
und sammelt eure Schätze. Um alles,was ich euch bitte,
vergeßt über Zenomides Liebe euren Freund nicht, der
Freund, der sich beim letzten Händedruck erinnert, daß
Zenomides Herz falsch [ist], wie ihre Höflinge sind. Lebt
wohl! (will gehen)
SOFRANO
Ich sehe dich doch wieder?
DERWISCH
Vielleicht an Zenomides Hof. (geht zurück undhört
folgende scena verborgen mit an)
Scena 3
Sofrano; Derwisch, verborgen.
SOFRANO
Ich bin also reich, und werd’ dadurch Zenomide erhalten.
Nun soll mein Hof der glänzendste sein. Gold und Silber
soll meine Diener bedecken; und so will ich feierlichnach
Zenomidens Burg ziehen. Ich klagte meinen guten Vater,
den ichnie kannte, als Verschwender an; und nun klärt
sich’s auf, daß er für mich Schätze sammelte.
No. 2. Aria
SOFRANO
Welche nie empfund’ne Freude!
Lieb’ und Reichtum krönt mich heute.
Mich beglückt bei Gut und Geld
das schönste Mädchen auf der Welt.
Lieb’ und Geld, und Geld und Liebe
sind der Menschen höchste Triebe.
Wahrlich, ich bin außermir.
Geld und Liebe lächelt mir. (geht ins Grabmal ab)
Scena 4
Derwisch.
DERWISCH
Mein Sohn ist doch dankbar, hat ein gutes Herz. O, Sohn!
Wenn du wüßtest, daß dein Vater dir so nahe und nicht
verwesen ist. Was hält mich es ihm zu sagen: „Sohn!
Sohn! Mein Sohn!” Doch nun, in diesem Grabmal und
als Freund kann ich vielleichtwirksamer ihm dienen.
Und hilft dies nicht, so soll meine magische Kunstihn
vor aller Gefahr schützen.
MANDOLINO
(von innen) O, weh! O,weht
MANDOLINA
[von innen] Ich kratze dir die Augen aus dem Kopf.
MANDOLINO
O, weh! O, weh!
DERWISCH
Was ist das? (geht zum Meer) Ein böses Weib prügelt
ihren Mann! Ei, du boshaftes Geschöpf! Ach, sie
kommen angefahren. Die muß ich belauschen.
(geht auf die Seite)
Scena 5
No. 3. Duett
Mandoline, Mandolina; Derwisch verborgen.
MANDOLINO
Liebes Weib, so gib doch Ruh!
Schlag nicht immer auf mich zu!
MANDOLINA
Pritscht! Pratsch!
MANDOLINO
Liebes Weib, schlag nicht so drauf!
Sieh! Die Buckel schwüllt mir auf.
MANDOLINA
Pritsch! Pratsch!
MANDOLINO
Sieh! Ins Wasser springe ich,
und ersäufemich. (springt heraus)
MANDOLINA
Spring nur zu! Spring nur zu!
Du, du, du, ehr vergeßner Mann! (springt nach, nimmt
das Ruder,will ihn damit schlagen)
MANDOLINO
(kniet) Ich bitte dich, gib Ruh!
Schlag nimmer auf mich zu!
MANDOLINA
Willst du dich bessern?
MANDOLINO
Ich will mich bessern!
MANDOLINA
Sprich mir nach und hör mich an:
„Liebes einzig’s, bestes Weib!”
MANDOLINO
„Liebes einzig’s, böses Weib!”
(sie gibt ihm einpaar Ohrfeigen)
MANDOLINA
Pritsch! Pratsch!
MANDOLINO
(schnell) „Bestes Weib.“
MANDOLINA
„Dir will ich, alleine, leben!”
MANDOLINO
„Dir will ich, alleine,leben!”
MANDOLINA
Nun sei dir vergessen undvergeben!
MANDOLINO
Nun ist mir vergessen, nun ist mir vergeben!
BEIDE
So einig wie wir beide
sind selten Mann und Weib.
Wir leben wie die Kinder
und sind ein Seel’ und Leib! (Mandolina ab)
Ende des Duetts
Scena 6
Mandolino; Derwisch.
DERWISCH
(tritt vor) Wer bist du, guter Mann?
MANDOLINO
Ein Fischer, frommer Mann!
DERWISCH
Und dieso eben ins Haus ging?
MANDOLINO
Ist mein zweites, gutes, frommes Weibchen; die erst ist
gestorben.
DERWISCH
Gut und fromm wäre sie? Mir däuchte, ich hörte unter
euch Zank und Schläge?
MANDOLINO
Das sind Kleinigkeiten,
die man bei uns alle Tage sehen kann.
DERWISCH
Zank und Zwist verbittert das Leben.
MANDOLINO
Bei uns ist’s bloß Zeitvertreib.
DERWISCH
Ich hätte gedacht, das schöne Geschöpf wüßtesich auf
eine anständigere Art zu unterhalten, als ihren Mannmit
Schlägen zu bewirten?
MANDOLINO
Halten sie sich darüber nichtauf, frommer Mann. Wir
zwei sind über den Punkt völlig einig. Eine Wochehat
sie’s Kommando, und in der zweiten bekomme ich
Prügel.
DERWISCH
Und ihr seid es zufrieden?
MANDOLINO
Wir sind zufrieden, so lang wir nichts besser’s wissen.
Die Not macht auch viel.
DERWISCH
Ihr habt Mangel?
Scena 7
[Vorige.] Dazu dann Mandolina aus der Hütte,
MANDOLINA
Nein, nicht Not allein, sein falsches,leicht fertiges
Betragen ist schuld!
DERWISCH
Leichtfertig wäreder Mann hier?
MANDOLINO
Sei still!
MANDOLINA
Nichts da! Er soll alles wissen.
DERWISCH
Worin besteht also seine Leichtfertigkeit?
MANDOLINA
Wie wir heute früh fischen gingen und leider nichts
bekommen als einen einzigen großen Fisch, die kleinen
halten wir im Netze hier, so stand an den Wiesen ein
Bauernmädchen.
DERWISCH
Nun?
MANDOLINA
Auf das Mädchen hat der leichtfertige Mann gelacht und
ihr den großen Fisch zugeworfen.
DERWISCH
Ja nun, das Lachen ist eben kein Verbrechen, aberwarum
ihr den einzigen Fisch zugeworfen?
MANDOLINO
Seht, frommer Mann: So oft ich fischen fahre, steht das
Mädchen arn Gestade und lacht auf mich. Um also nichts
schuldig zu bleiben, so lache ich sie wieder an. Und daß
ich ihr den Fisch zuwarf, war nichts als Tausch, denn sie
teilteneulich ihre Milch mit mir, die mir köstlichbehagte.
DERWISCH
(schnell) Und du hast davon getrunken?
MANDOLINO
Ich hab’ davon getrunken.
DERWISCH
Unglücklicher! Du hast den Tod getrunken.
MANDOLINO
(ferschrocken) Den Tod?
MANDOLINA
Siehst du?
DERWISCH
Die, welche dich anlächelte und dir die Milch zutrinken
gab, ist kein Bauernmädchen, sondern eine derbösesten
Feen.
MANDOLINO, MANDOLINA
Eine Fee?
DERWISCH
Sie ist eine von einem alten Herrn und Fürstenverbannte
Prinzessin, sie wollte auch ihn durch ihre Zaubereien
vergiften, seine Weisheit aber war mächtiger alsihre
Künste. Zu ihrer Strafe muß sie, so lang sie lebt, am
Gestade des Meeres herumirren. Für die so harte Strafe
schwur sie allen Männern den Tod. Derjenige also, der
aus ihrer Hand Speis’ oder Trunk genießt, schwilltauf
und zerplatzt, ehe 3 Monde vergehen, gleicheiner
Wasserblase.
MANDOLINO
(furchtsam) Aufschwellen? Zerplatzen? O, weh! O, weh!
Ich spüre, daß ich schon um 20 Spann dickerbin.
DERWISCH
Sei ruhig; ich weiß ein Gegenmittel, wo durch dud ich
heilen kannst.
MANDOLINO, MANDOLINA
(knien) Ein Gegenmittel.
MANDOLINA
O, helft! Helft frommer Mann! Ich würde meinen Mann
doch bedauren, wenn er zerplatzte.
DERWISCH
Nun denn, duwirst von heute an 3 mal 24 Stunden
weder essen noch trinken; dann bin ichdir Bürge, daß
du nicht zerplatzt.
MANDOLINO
3 mal 24 Stundenweder essen noch trinken? Da kann
einern der Bauch schon zusammenfallen.(beiseite) Ob
ich’s aber halten kann, das weiß der Himmelt
DERWISCH
Wirst du befolgen?
MANDOLINO
Ich mußwohl!
MANDOLINA
Will gleich alles Essen und Trinken auf die Seiteräumen.
Lieber Mann, folg hübsch, dann wirst du gesund.
24 Stundenkannst du schon von deinem Balge zehren.
(ab)
Scena 8
Vorige, ohne Mandolina.
DERWISCH
Nun hab auch ich an euch ein Begehren, dasihr sehr
leicht befolgen könnt.
MANDOLINO
Befehl, o,Herr!
DERWISCH
Ihr kennt doch den jungen Prinzen, euren einzigen
Herrn,
MANDOLINO
Ach nein! Wir waren noch nie soglücklich ihn zu sehen.
Der alte Herr war viele hundertmal in der Gegend,alser
noch jung war. Dieser Ort, wo jetzt seine Ruhestätte ist,
warsein Lieblingsplätzchen. Da rauchte er manche
Pfeife Tabak; ich mußte immer Feuer holen, und wenn es
Abend wurde, so führte ich ihn ohne alle Begleitung mit
meiner Gondel nach Haus, wofür ich immer einschönes
Stück Geld bekam. Ja, wenn der gute fromme Herr noch
lebte, dadürfte ich mich nicht so plagen. Wenn ich ihn so
bei hellem Mondschein nachseiner Residenz führte, so
sagte er oft zu mir: „Mandolino, du hast mirmanche
vergnügte Stunde gemacht, laß dich das nicht gereuen,
ich werdedich zu belohnen wissen.”
DERWISCH
Hat er auch Wortgehalten?
MANDOLINO
Er konnte nicht. Er ging auf Reisen, seit diesenhat ihn
kein Untertan gesehen. Einige wollen behaupten, er sei in
der Nacht hierher begraben worden. Einige behaupten, er
lebe noch. Das Wahre weiß aber doch niemand.
DERWISCH
Daß er nicht tot sei, und noch lebt, wollt ich selbst
behaupten, und daß er seines Sohnes wegensehr
bekümmert sei, weiß ich auch.
MANDOLINO
Darf man die Ursacheseines Kummers wissen?
DERWISCH
Unglückliche Liebe verblendet den Jüngling. Er teilt mit
eben dieser Fee sein Herz, welche du als Bauernmädchen
sahst. Sie zeigt sich in verschiedenen Gestalten.Meistens
aber in glänzender Pracht eines Fürsten Tochter.
MANDOLINO
Ist’s in wahrem Verstand eine Hexe?
DERWISCH
Eine Hexe! Mithin wirst du wohl begreifen, daßSorgfalt
und Behutsamkeit des Prinzen erster Weg seinmuß.
MANDOLINO
Freilich begreife ich’s. Ich glaube immer, mein Weibist
auch mir eine Hexe, weil sie gar so viel Kniffe im Kopf
hat. Womag wohl unser Prinz jetzt sein?
DERWISCH
Ganz nahe bei uns, hier im Grabmal seines Vaters.
MANDOLINO
Hier?
DERWISCH
Er sammeltsoeben das Vermächtnis seines Vaters
zusammen. Ich erhielt aus seinen Händen einen
Schlüssel, den ich ihm soeben übergab. Auchdich,
arbeitsamen Fischer, belohnt der alte Fürst. Auch dir
schickt ereinen Schlüssel, wodurch du Schätze erhältst.
Siehst du jene eiserne Pforte, welche zu den Ruinen des
Tempels führt?
MANDOLINO
Wohlseh ich!
DERWISCH
Unter diesen Trümmen des Tempels ist die Schenkung
deines Fürsten für dich aufbewahrt. Geh hinein; eine
düstre Lampe wird dich dahin führen; da wirst Gold
und Edelsteine sehen, aber laßsie alle unberührt; gehe
immer fort, bis du einen feuerspeienden Drachen
erblickst, der ein goldenes Gefäß bewacht, welches für
dichbestimmt ist. Dieses Gefäß entreißt du ihm, und
dann verläßt du den Ort,ohne dich umzusehen.
MANDOLINO
(furchtsam) Feuerspeiender Drachen? Dalauf ich davon.
DERWISCH
Diesem gehst du beherzt entgegen.
MANDOLINO
Entgegen? Wär’s nicht ein Ding, wenn ich mein Weib
hineinschickte?
DERWISCH
Nein! Sie wär ein Opfer des Todes.
MANDOLINO
Mit mir aber ist er gnädig.
DERWISCH
Mit allen Männern; nur die Weiber sind seine Opfer!
MANDOLINO
Her, das Schicksal! Nun gehe ich beherzt hinein.
No. 4. Aria
MANDOLINO
Der Drache ist den armen Männern gut,
Er schützet sie vor ihrer Weiber Wut.
Sobald mit Schlägen mich mein Weib traktiert,
so wird sie gleichdem Drachen präsentiert.
O, wüßte jeder Mann die Medizin,
bald wärenalle bösen Weiber hin.
Zum Drachen rennte er in vollem Lauf,
der fräße alle Weiber auf, die Weiber auf.
Er nähm die zweite, gäb sie auch nicht Ruh,
so führte er sie gleich dem Drachen zu.
So ging’s der dritten,vierten, fünften auch,
die sechste, sieb’nte käm in’s Drachen Bauch.
Die achte, neunte, zehnte müßt’ hinein,
die elfte, zwölfte kämin Rachen sein.
Wer mehr als zwölfe freut, ist nicht recht klug,
hateiner zwölf, so hat er g’nug. [ab]
Scena 9
Derwisch, allein.
DERWISCH
Nun will ich sie aller Orten ungesehen begleiten, undsie
nach Möglichkeit unterstützen. Das böse Weib soll
gebessert, derleidende Mann vernünftiger, und mein
unglücklicher Sohn von seiner Leidenschaft geheilt
werden. (ab)
Scena 10
Sofrano mit eine meisernen Gefäß.
SOFRANO
Der fromme Mann nicht mehr hier? (seizt das Gefäß auf
die Erde) Was das mir Mühe machte! Je nun! So ein
Erbteil erleichtert alle Mühe! (macht das Gefäß auf, nimmt
eine schwarze Trommelmit Steinen besetzt heraus) Wie? Eine
Trommel? Das sollte das Vermächtnismeines Vaters
sein? Ha! Der alte, trügerische Graubart! Mich sozu
täuschen! Wenn ich ihn nun hätte, er sollte meinen
ganzen Zornfühlen. Aber ich finde dich gewiß, du
heuchlerischer Alter mit deinerscheinheiligen Miene.
Eine Trommel! Eine Trommel, mein ganzes Erbteil!
(besieht das Kästchen) Was ist das? Ein leerer Beutel? Nein!
Dieser Betrug ist unerhört! Sein Tod sei geschworen, wo
ich ihnfinde. Noch etwas? (zieht eine Schrift heraus, liest)
„Vermächtnis anmeinen Sohn!“ (rollt es auf) Bald zweifle
ich, ob ich es liese! Sollte mein Vater mir diesen Streich,
o, dann fluch’ ich ihn noch in die Erde! Wie? Ein Kind
seinen Vater fluchen? Pfui, Sofrano! Hast du nicht dein
Daseinihm zu verdanken? Wehe dem undankbaren
Kinde, weiches seiner Eltern Sorgfalt und Erziehung
vergißt! Wehe dem Sohn, der jede Minute seines Vaters
Leben berechnet, und dann nach seinem Ende, seinen
sauererworbenen Gewinn verschwelgt. Nein, Sofrano!
Du hattest einen guten,liebevollen Vater. Daß er als
Fürst nicht Schätze sammelte, ist nicht seine Schuld. Er
war von vielen Feinden umgeben, stellte [die] innere
Ruhedes Reiches wieder her, machte seine Untertanen
glücklich. Kann ich als Sohn mehr fordern? Vergib, o,
Vater, deinem reuigen Sohn! Nie, ach, niesoll ein so
entehrender Gedanke in meine Seele mehr sichwagen.
DERWISCH
(der die Rede mit anhörte mit Entzücken) Ich habeden
besten Sohn! Bin ein glücklicher Vater! (ab)
SOFRANO
Und nunzu meines Vaters Worten. Heiliges Denkmal,
ich eröffne dich mit Ehrfurcht.(liest) „Liebster Sohn!
Brauchst du Gold, so eröffne den Beutel, und die Summe,
die du begehrst, wird denselben füllen.” O, unschätz-
barer Beutel! „Hast du Soldaten nötig, so schlage 3 mal
auf die Trommel und eine Armee auserlesener Kriegs-
männer wird dir zu Gebote stehen. Merke dirübrigens,
daß du dich der Macht dieser Wundergaben nureinzeln
bedienen kannst. Bewahre sie sorgfältig, daß keine
derselbendir je entwendet werde, denn ihr Zauber ist
auch in fremder Hand gleichmächtig und verderblich,”
(voll Freude) O, sei ewig gesegnet, du meinwohltätiger
Vater! (liest) „Letztens ist meine Willensmeinung, daßdu
mein Sohn, einen armen Fischer, Namens Mandolino, als
Wegweiser dirwählst, wenn dich die Lust anwandelt zu
reisen; er ist ehrlich, gut, treuund unterhaltend, und
wird dir, wie mir, manche vergnügte Stundemachen.”
Mandolino? Ein Fischer? Wenn ich nur wüßte, wosein
Aufenthalt…
Scena 11
[Vorige.] Dazu Mandolino, miteinem
Kästchen und einigen gefüllten Säcken.
MANDOLINO
Weib! Weib! Wir sind glücklich! Wir sind reich, So komm
doch heraus, dein Mannhat Gold in Überftuß.
SOFRANO
Wer bist du, Mann?
MANDOLINO
Ein Fischer! (springt vor Freuden)
SOFRANO
Dein Name?
MANDOLINO
Mandolino!
SOFRANO
Ich habe meinen Mann getroffen. Höre, Mandolino!
MANDOLINO
Ich habe nichts zu hören, ichbin jetzt selbst reich. Muß
jetzt überlegen, wo ich mir ein Königreich kaufen kann,
dann fang ich gleich mit den Marokkanern Krieg an. He,
Weib! Weib, sag ich! (springt herum)
Scena 12
[Vorige.]Dazu Mandolina aus der Hütte.
MANDOLINA
Nun, was soll’s? (sieht den Prinzen) Ein Fremder!
MANDOLINO
Lustig, Weib! Wir dürfen in Zukunftnicht mehr arbeiten.
Wir sind reich. Ich mache dich zur Monarchin, zueiner
Königin!
SOFRANO
Ein schönes Weib! (Verbeugt sich, sie erwidert es. Mandolino
glaubt, es ginge ihn an, und macht vor seinem Mandolina
auch ein Kompliment.)
MANDOLINA
Ein schöner Mann!
MANDOLINO
Hebe deine Schürze auf! (macht einen Beutel auf undleert
lauter Steine in ihre Schürze) Lauter Gold!
MANDOLINA
Die Steine wären Gold? Willst du mich noch obendrein
zum Besten haben. (schlägt ihn) Da hast du was für
deinen Scherz. (wirft die Steine zum Haus hinein)
SOFRANO
(lacht) Armer Mann!
MANDOLINO
Wo hab ich denn meine Augen gehabt? Ich habe ja das
klare Gold gesehen. Das ist Zauberei! Jetzt will ich nur
sehen, was aus den guten Perlen geworden ist. Sei nicht
böse, liebes Weib, und halt noch einmal auf. Der Sack da
ersetzt alles. Sieh nur, da hab ich lauter gute Perlen
eingefaßt.
MANDOLINA
Aber wenn du mich wieder täuschst,so…
MANDOLINO
Nicht doch! (feert ihr Erbsen und Linsen ins Fürtuch)
MANDOLINA
Erbsen und Linsen wären gute Perlen? Da hast dunoch
eine! [schlägt ihn]
MANDOLINO
Ich kann dir sagen, es warendie schönsten Perlen.
Wahrhaftig! Erbsen und Linsen! Liebes Weib, verlaßdu
dich auf den dritten Sack; da sind Brillanten drin, so groß
wie die Hühnereier. Halt nochmal die Schürze auf.
MANDOLINA
Ich nicht!
MANDOLINO
(zieht seinen Rock aus) So sieh daher! (leert Nüsseund
Schneckenhäuser darauf)
MANDOLINA
Ha ha ha! O, du Esel voneinem Mann!
MANDOLINO
Jetzt sieh ein Mensch! Das sind lauter Nüsse und
Schneckenhäusel.
MANDOLINA
Lieber Freund, mit diesen Geldwird wohl auch den
Marokkanern der Krieg nichtangekündigt?
MANDOLINO
Hab schon wieder den Friedenbeschlossen.
SOFRANO
Falls ihr aber eines Generals benötigt wärt, sostehe ich
zu Befehl.
MANDOLINO
Wie kann ich denn einen Generalenaufnehmen, wenn
ich kein Geld hab?
SOFRANO
Dafür laßt michsorgen. Ich habe so viel Geld, um eine
Armee von vielen tausend Kriegern zubezahlen.
MANDOLINO
Das wär so was! Aber wo bekommen wir die Mannschaft
her? Da müssen wir zuvor ein paar Jahre auf Werbung
gehen.
SOFRANO
Das alles ist überflüssig. Auf meinen Wink stehen viele
tausend tapfere Krieger mir zu Gebote.
MANDOLINO
Daswäre so was!
SOFRANO
Wenn ihr mich also eures Vertrauens würdigt…
MANDOLINO
Ich habe volles Vertrauen. Da ist meine Hand. Ihr seid
mein General, Mein Weib da soll’sbezeugen.
MANDOLINA
(lacht) O du Erzbüffel!
MANDOLINO
Waswir beide erobern, Geld, Länder, kurz, alles, das
teilen wir redlichmiteinander. Nicht wahr, Königin?
MANDOLINA
Ja, Herr König, aus dem Monde…
SOFRANO
Zuvor aber verlange ich auch von euch einenkleinen
Dienst.
MANDOLINO
Hundert, wenn ihrwollt.
SOFRANO
Ihr müßt mich mit eurem Weib in einer Schaluppe nach
Basora fahren.
MANDOLINO
(Pause) Gewährt! Jetzt muß ich nochsehen, was in
diesem Kästchen ist; vielleicht find ich da denwahren
Schatz. (Er macht auf, zieht eine Schellenkappe heraus.) Eine
Schellenkappe! Ei du Erzlügner von einem Derwisch.
Auch was Geschriebenes? (liest) „In der höchsten Not
wird diese Schellenkappe dichvor Mangel retten, Jedoch
rate ich dir, selbe nie zu mißbrauchen. Sobald dudiese
Kappe trägst, wirst du die Wirkung davon sehen. Sooft
du die Schellgen klingen läßt, wirst du beschenkt. Jedoch… Beschenkt! Bin
freilich nicht in der Not, aber das
macht nichts. Ich muß eine Probe sehen.(Er setzt die
Kappe auf und schellt, sogleich erscheinen 12 Derwischemit
Prügeln und schlagen unter folgendem Chor auf ihnein.)
No.5.
DERWISCHE
O Abdallah, mudi falla,
Hascha, waschabu badallah.
Dalla falla, muk, muk.
Dara vara, vizli puzli,
Selimblinke, kuk, kuk. [ab]
MANDOLINO
(liest, nach dem Chor) „In derhöchsten Not wird diese
Schellenkappe dich vor Mangel retten.” Das heißt soviel:
Wenn ich in der großen Not was brauche, so bekomme
ich Prügel! Dazu brauche ich die Herren nicht! Den
Gefallen erweist mir mein Weib alle Tage.
SOFRANO
Lieber Freund, der Vorwitz wart euer.
MANDOLINO
So teuer eben nicht; es hat nur meinen Buckel gegolten.
Ei, du verdammtes Glück, was ich da gemacht hab! Die
Kappe werfe ich gleich ins Wasser.
SOFRANO
Nicht Freund! Kannst du wissen, was für traurige Fälle
dir begegnen? Verwahre es sorgfältig, bis zurhöchsten
Not.
MANDOLINO
Zur höchsten Not? Hernach bekomm ich wieder Prügel?
SOFRANO
Ich denke das Gegenteil! Folge mir. Und nunwill ich dir
ein Probe meines Versprechens ablegen. Ich will, daß
aufden 3ten Trommelschlag eine Fregatte mit einigen…
die Begleitung überlaßich deiner Bestimmung. Sprich,
welche Gesellschaft soll unsbegleiten?
MANDOLINO
Welche Gesellschaft?
SOFRANO
Ja! Dennich möchte gern, daß wir in Basora Aufsehen
machten.
MANDOLINO
Einige Mohren mit türkischer Musik.
SOFRANO
(schlägt 3 mal auf die Trommel) Es erscheine alsoeine
Fregatte von Mohren mit türkischer Musik. (Man hört
ganz piano eine türkische Musik.) Hörst du die Wirkung
meiner Macht?
SOFRANO
Siehst du diesen leeren Beutel?
MANDOLINO
Wäre besser, er wäre voll!
SOFRANO
Dassoll er auch! (Er wirft den Beutel in das Kästchen,
schlägt 3 mal auf die Trommel.) Ich will, daß dieser Beutel
voll von Gold gestopft sei. Da nimm!
MANDOLINO
(nimmt einen gefüllten Beutel heraus, leert ihn in die Kappe)
Lauter reines Gold! O, du göttlicher General! Dich laß ich
in Gold fassen. (Die Musik wird stärker.) Ach, da kommt
schon unsre Garde.(Ein Schiff mit 12 Mohren erscheint,
welche türkische Musik machen.) Komm Königin! Komm
General! Wir wollen siegen, Länder erobern, fressenund
saufen. Lustig sein, so lang wir leben. (Sie sieigen einund
fahren unter Musik ab.)
No. 6. Marsch
ACTUS 1
Divadlo je zelená plocha; vpravo je mramorová hrobka se dvěma schody
a železnou mříží, lemovaná tureckým nápisem. Po straně,
v malé vzdálenosti, na kopci, jsou vidět vesla ze zlatého sloupu,
který leží rozbitý, spadlou zeď spolu s oltářem, podobným
malému spadlému chrámu modly. Vpředu, po straně,
je malá nízká slaměná chýše, která má okno hluboko do země.
Zvenčí je vidět nějaké rybářské náčiní. V dálce je vidět moře.
Scéna 1
Derviš, Sofrano v tureckém oblečení.
č. 1. Duetto
DERWISCH
Tady se musíme rozdělit,
tady už je hranice.
SOFRANO
Musíš mne opustit,
táhnout dál beze mě?
DERWISCH
Osud tomu chce, musíš se vzchopit!
SOFRANO
Zcela mě opustili přátelé a rodiče,
není nikdo, kdo by mě utěšil.
DERWISCH
Vzdálenost může přátele rozdělit,
ale vděčnost vždycky uzná, že
jsi mi prokázal dobro, chudáku.
Vzal jsi mě k sobě jako žebráka.
SOFRANO
To učí lidstvo posvátné povinnosti.
DERWISCH
Dal jsi mi napít a najíst.
SOFRANO
Byla to moje lidská povinnost.
DERWISCH
Neopustíš mě v nemoci.
SOFRANO
To učí lidstvo posvátná povinnost.
OBA
Zde je již lidská láska odměněna a
zde je korunována nejvyšší odměnou.
DERWISCH
A nyní naposledy: Sbohem!
SOFRANO
Ó, těžké, hořké slovo! Sbohem!
Naposledy: Sbohem!
DERWISCH
Ó, těžké, hořké slovo!
OBĚ STRÁNKY
Sbohem! Sbohem! (Derviš se stáhne.)
konec duetta
SOFRANO
(klesne na schody hrobky) Teď jsem ztratil i
tohoto přítele. Kdo mi v budoucnu
ulehčí utrpení útěšnými důvody?
Scéna 2
Sofrano; Derviš se vrací.
DERWISCH
Váš přítel!
SOFRANO
Jsi pořád se mnou?
DERWISCH
Věz, princi, že nejsi tak chudý, jak si myslíš.
Tvůj knížecí otec ti zanechal neocenitelný poklad.
V letech, kdy stavěl tuto hrobku,
svěřil tento klíč a jeho
tajemství pouze mně.
SOFRANO
Klíč? O, dej!
DERWISCH
Tady! (podá mu klíč)
SOFRANO
(rychle) Sbohem! (odejde)
DERWISCH
Princi!
SOFRANO
No?
DERWISCH
Kam tak rychle?
SOFRANO
Rozšířit mé bohatství!
DERWISCH
Myslel jsem si, že je třeba vědět, kde ho rozšířit.
SOFRANO
Odpusťte mi můj spěch.
DERWISCH
Ejhle! Eit princi! Může tě myšlenka na bohatství tak
rychle ode mne odvést?
SOFRANO
A musím vám to vysvětlovat?
Neříkal jsem ti snad
dost často: ty máš mé přátelství a
Zenomide mou lásku? A teď se zamysli: kdybych
jí položil k nohám své nesmírné bohatství, zda by
mi do minuty nedala svojí ruku?
DERWISCH
Její ruku můžeš získat svým bohatstvím, ale
nikdy ne její srdce… Věř mi, princi, koupená láska
je jako úhoř v ruce; vyklouzne,
než se naděješ.
SOFRANO
Viděl jsi Zenomidu; řekni, zda jsi někdy
viděl dokonalejší dílo přírody?
DERWISCH
Je stejně krásná jako pyšná, ambiciózní a ješitná.
SOFRANO
Už ani slabiku! Urážíš mě.
DERWISCH
Pokud pravda přítele uráží, budu mlčet.
Tvůj otec se tak nechoval. Respektoval více rady
přítele. A nyní má poslední povinnost: Zde, princi,
v hrobce tvého otce je tvé dědictví. Odemkni ji
a shromáždi své poklady. Při všem, co od tebe žádám,
nezapomeň nad Zenomidinou láskou na svého přítele,
Přítele, který si při posledním stisku ruky vzpomene,
že Zenomidino srdce falešné [je], jako jsou její dvořané. Žij
blaze! (chce odejít)
SOFRANO
Ještě se uvidíme, že?
DERWISCH
Možná na Zenomidině dvoře. (vrátí se a poslouchá
následující scénu ukrytý)
Scéna 3
Sofrano; Derviš, skrytý.
SOFRANO
Jsem tedy bohatý a díky tomu získám Zenomide.
Nyní bude můj dvůr ten nejzářivější. Zlato a stříbro
pokryje mé služebnictvo, a tak se slavnostně
vydám na Zenomidin hrad. Obvinil jsem svého dobrého otce,
kterého jsem nikdy nepoznal, že je marnotratný; a teď je jasné,
že pro mě shromažďoval poklady.
Č. 2. Árie
SOFRANO
Takovou radost jsem ještě nikdy nepocítil!
Láska a bohatství mě dnes korunují.
Nejkrásnější dívka na světě
mě obšťastňuje dobrem a penězi.
Láska a peníze a peníze a láska,
to jsou nejvyšší touhy člověka.
Věru, jsem mimo sebe.
Peníze a láska se na mě usmívají. (odchází do hrobky)
Scéna 4
Derviš.
DERWISCH
Můj syn je vděčný a má dobré srdce. Ach, synu! Kdybys
jen věděl, že tvůj otec je ti tak blízký
a nezchátral. Co mi brání říci mu: “Synu!
Synu! Synu můj!” Ale teď, v tomto hrobě a
jako přítel, mu snad mohu sloužit účinněji.
A pokud to nepomůže, nechť ho mé magické umění
ochrání před veškerým nebezpečím.
MANDOLINO
(zevnitř) Ó, běda! Ó, běda
MANDOLINA
[zevnitř] Vyškrábu ti oči z hlavy.
MANDOLINO
Ó, běda! Ó, běda!
DERWISCH
Co je to? (Jde k moři) Zlá žena bije
svého muže! Ó, hříšné stvoření! Ach, už
jdou! Musím je vyslechnout.
(Jde stranou)
Scéna 5
No. 3. Duett
Mandolína, mandolína; Derviš skrytý.
MANDOLINO
Drahá ženo, uklidni se!
Nebij mě pořád
MANDOLINA
Prásk! Prásk!
MANDOLINO
Milá ženo, nebij mne do toho!
Podívej, ten hrb se mi zvětšuje.
MANDOLINA
Prásk! Prásk!
MANDOLINO
Podívej! Skočím do vody
a utopím se. (vyskočí)
MANDOLINA
Skoč už! Skoč už!
Ty, ty, ty, čestný muži! (skočí za ním, vezme
veslo a chce ho jím udeřit)
MANDOLINO
(poklekne) Prosím tě, dej pokoj!
Už mě nebij!
MANDOLINA
Chceš se polepšit?
MANDOLINO
Chci se polepšit!
MANDOLINA
Opakuj po mně a poslouchejte mě:
“Nejdražší jediná, nejlepší ženo!”
MANDOLINO
“Nejdražší jediná, zlá ženo!”
(dá mu facku)
MANDOLINA
Prásk! Prásk!
MANDOLINO
(rychle) “Nejlepší ženo.”
MANDOLINA
“Jen pro tebe budu žít!”
MANDOLINO
“Jen pro tebe budu žít!”
MANDOLINA
Nyní jsi zapomenut a je ti odpuštěno!
MANDOLINO
Nyní jsem zapomenut, nyní je mi odpuštěno!
OBA
Málokdy jako my oba
jsou spojeni muž a žena.
Žijeme jako děti a
jsme jedna duše a jedno tělo! (Mandolína odchází)
konec duettu
Scéna 6
Mandolino; Derviš.
DERWISCH
(přistoupí) Kdo jsi, dobrý muži?
MANDOLINO
Rybář, zbožný muži!
DERWISCH
A tohle se právě dostalo do domu?
MANDOLINO
Tohle je moje druhá, hodná, zbožná ženuška; ta první
zemřela.
DERWISCH
Dobrá a zbožná byla by? Myslel bych si, že mezi
vámi slyším hádky a rány?
MANDOLINO
Jsou to drobnosti, které
u nás může člověk vidět každý den.
DERWISCH
Hádky a spory ztrpčují život.
MANDOLINO
U nás je to jen zábava.
DERWISCH
Myslel jsem si, že to krásné stvoření se umí
zabavit slušněji než
bitím svého manžela.
MANDOLINO
Nezabývej se tím, zbožný muži. V
tomto bodě se s tebou naprosto shodujeme. Jeden týden
má na starosti ona a druhý
týden dostanu výprask já.
DERWISCH
A jste s tím spokojeni?
MANDOLINO
Jsme spokojeni, dokud neznáme nic lepšího.
Bída také dělá hodně.
DERWISCH
Máte nedostatek?
Scéna 7
[Výše] Pak Mandolína z chaty,
MANDOLINA
Ne, na vině není jen bída,
ale jeho špatné, lehkomyslné chování!
DERWISCH
Byl by tento muž lehkomyslný?
MANDOLINO
Buď zticha!
MANDOLINA
Nic tam není! Měl by vědět všechno.
DERWISCH
V čem tedy spočívá jeho lehkomyslnost?
MANDOLINA
Když jsme dnes ráno vyrazili na ryby
a bohužel jsme chytili jen jednu velkou rybu,
ty malé tu chováme v síti,
stála u louky selka.
DERWISCH
Nuže?
MANDOLINA
Lehkomyslný muž se dívce zasmál a
hodil jí velkou rybu.
DERWISCH
No, smích není zločin, ale proč
jí házet jedinou rybu?
MANDOLINO
Podívej, zbožný muži: Jak často chodím na ryby,
dívka stojí na břehu a směje se mi. Abych nezůstal dlužný
směju se jí zase já. A to, že jsem jí hodil rybu,
nebylo nic jiného než výměna, protože
se se mnou podělila o své mléko, což se mi velmi líbilo.
DERWISCH
(rychle) A ty ses toho napil?
MANDOLINO
Napil jsem se toho.
DERWISCH
Nešťastný! Vypil jsi smrt.
MANDOLINO
(vyděšeně) Smrt?
MANDOLINA
Vidíte?
DERWISCH
Ta, která se na tebe usmála a dala ti napít mléka,
není selka, ale jedna z nejzlobivějších
víl.
MANDOLINO, MANDOLINA
Víla?
DERWISCH
Je to princezna vyhnaná starým pánem a princem,
chtěla ho také otrávit svými kouzly,
ale jeho moudrost byla mocnější než její
umění. Za trest musí bloudit po mořských březích,
dokud bude živa.
Za tento přísný trest přísahala smrt všem lidem. Kdokoli
se z její ruky nají nebo napije, nabobtná
a praskne jako vodní bublina
dříve, než uplynou tři měsíce.
MANDOLINO
(ustrašeně) Nabobtnat? Prasknout? Ó, běda! Ach, běda!
Mám pocit, že už jsem o dvacet centimetrů tlustší.
DERWISCH
Buďte klidný, znám protilátku, která vás
může vyléčit.
MANDOLINO, MANDOLINA
(poklekne) Protilátka.
MANDOLINA
O, pomoc! Pomoc, zbožný muži! Bylo by mi líto mého muže,
kdyby praskl.
DERWISCH
Dobrá, ode dneška tedy nebudeš třikrát 24 hodin
jíst ani pít, pak jsem ti zárukou, že
nepraskneš.
MANDOLINO
Nejíst ani nepít po dobu 3krát 24 hodin? To je dost na to, aby
se vám zhroutil žaludek.(bokem)
Ale bůhví, jestli to vydržím.
DERWISCH
Budete poslouchat?
MANDOLINO
Musím!
MANDOLINA
Chci dát všechno jídlo a pití stranou.
Milý muži, následuj mě pěkně a bude ti dobře.
Už teď můžeš 24 hodin žít ze svého bachoru.
(odchází)
Scéna 8
Předchozí, bez Mandolíny.
DERWISCH
Nyní mám pro vás také přání, které
můžete velmi snadno následovat.
MANDOLINO
Přikaž, Pane!
DERWISCH
Znáš mladého prince, svého jediného
pána,
MANDOLINO
Ale ne! Nikdy jsme ho neviděli rádi.
Starý pán byl v této oblasti mnohokrát, když
byl mladý. Toto místo, kde je nyní místo jeho odpočinku,
bylo jeho oblíbeným místem. Vykouřil tam mnoho
tabákových dýmek; vždycky jsem musel přinést oheň,
a když nastal večer, odvezl jsem ho domů ve své gondole
bez doprovodu, za což jsem vždycky dostal
pěkný balík peněz. Ano, kdyby ten dobrý zbožný pán ještě
žil, nemusel bych se tolik namáhat. Když jsem ho za
svitu měsíce odvážel do jeho sídla,
často mi říkal: “Mandolíno, věnoval jsi mi mnoho
příjemných hodin, nelituj,
budu vědět, jak se ti odměnit.
DERWISCH
Dodržel své slovo?
MANDOLINO
Nemohl. Odjel na cestu a od té doby ho
nikdo neviděl. Někteří tvrdí, že
zde byl pohřben v noci. Někteří tvrdí, že je
stále naživu. Nikdo však nezná pravdu.
DERWISCH
Že není mrtvý a stále žije, to chci
říct i já, a že se velmi
trápí kvůli svému synovi, to
vím také.
MANDOLINO
Může člověk znát příčinu svého zármutku?
DERWISCH
Nešťastná láska zaslepuje mládí. Sdílí
své srdce právě s touto vílou, kterou jste
viděli jako venkovskou dívku.
Zjevuje se v různých podobách, většinou
však v třpytivé nádheře knížecí dcery.
MANDOLINO
Je to skutečně čarodějka?
DERWISCH
Čarodějnice! Takže jistě chápete, že opatrnost
a obezřetnost musí být pro prince na prvním místě.
MANDOLINO
Samozřejmě, že to chápu. Vždycky si myslím, že moje žena je
pro mě taky čarodějnice, protože má v hlavě tolik triků.
Jsem zvědavý, jaký teď bude náš princ?
DERWISCH
Velmi blízko nás, zde v hrobce jeho otce.
MANDOLINO
Tady?
DERWISCH
Právě přebíral dědictví po svém otci.
Z jeho rukou jsem dostal
klíč, který jsem mu právě předal.
Starý kníže odměňuje
i tebe, pracovitý rybáři.
I tobě posílá klíč, jímž získáváš poklady.
Vidíš železnou bránu, která vede k troskám chrámu?
MANDOLINO
Aha!
DERWISCH
Pod těmito troskami chrámu je pro tebe
uchováván dar tvého knížete. Vejdi dovnitř;
slabá lampa tě tam zavede; uvidíš tam zlato
a drahé kameny, ale nech je všechny nedotčené;
jdi dál a dál, dokud neuvidíš draka chrlícího oheň,
jak střeží zlatou nádobu určenou pro tebe.
Vytrhni mu tuto nádobu a
pak z místa odejdi, aniž by ses ohlédl.
MANDOLINO
(bojácně) Drak chrlící oheň? Jdu odsud pryč.
DERWISCH
To je to, vstříc čemu jdete s odvahou.
MANDOLINO
Vstříc? Nebyla by to věc, kdybych
tam poslal svou ženu?
DERWISCH
Ne! Byla by obětí smrti.
MANDOLINO
Ale ke mně je milosrdný.
DERWISCH
Se všemi muži, jen ženy jsou jeho oběti!
MANDOLINO
Tady, osude! Nyní odvážně vstupuji.
Č. 4. Aria
MANDOLINO
Drak je dobrý pro chudé muže,
chrání je před vztekem jejich žen. Jakmile
mě žena zbije, je předvedena drakovi.
Ó, kdyby každý muž znal tento lék,
brzy by všechny zlé ženy zmizely.
K drakovi by se rozběhl plnou parou,
který požírá všechny ženy, všechny ženy.
Vzal druhou, a když nedala pokoj,
vedl ji rovnou k drakovi.
Tak to šlo s třetí, čtvrtou, pátou,
šestá, sedmá přišla drakovi do břicha.
Osmá, devátá, desátá by musela dovnitř,
jedenáctá, dvanáctá by byla v dračím chřtánu.
Kdo se raduje víc než z dvanácti,
není docela moudrý;
má-li někdo dvanáct, má dost. [ab]
Scéna 9
Derviš, sám.
DERWISCH
Nyní je budu všude nepozorovaně doprovázet a
podporovat je, jak jen
to bude možné. Hříšná žena se polepší,
trpící muž bude rozumnější a můj
nešťastný syn se vyléčí ze své vášně. (odejde)
Scéna 10
Sofrano s železnou nádobou.
SOFRANO
Zbožný muž už tu není? (položí nádobu na
zem) Jaká to byla pro mě námaha! Teď, teď! Takový
dědictví usnadňuje všechny problémy! (otevře nádobu,
vyndá černý buben osázený kameny)
Jak? Buben? Tohle má být dědictví po mém otci ? Ha!
Ten starý, prolhaný šedivák! Takhle mě oklamat!
Kdybych ho teď měl, pocítil by všechen můj hněv.
Ale tebe si určitě najdu, ty pokrytecký staříku s tím
tvým svatouškovským chováním. Buben! Buben, celé mé dědictví!
(zkoumá krabici) Co je to? Prázdný pytel? Ne!
Tenhle podvod je nehorázný! Jeho smrt ať přísahá, kde
ho najdu. Ještě něco? (vytáhne písmo, čte)
“Odkaz mému synovi!” (sroluje ho) Pochybuji, že si ho brzy přečtu!
Jestli na mě otec zahraje tenhle trik,
ach, pak ho prokleju do země! Jak? Dítě
proklíná svého otce? Fuj, Sofrano!
Copak mu nevděčíš za svou existenci?
Běda nevděčnému dítěti, které zapomíná na péči
a výchovu svých rodičů! Běda synovi,
který vypočítává každou minutu otcova života
a po jeho skončení tlí jeho těžce vydobytý zisk.
Ne, Sofrano! Měl jsi dobrého, milujícího otce.
To, že nesbíral poklady jako princ,
není jeho vina. Byl obklopen mnoha nepřáteli, obnovil
vnitřní mír království, učinil své poddané
šťastnými. Mohu jako syn žádat víc?
Odpusť, Otče, svému kajícímu synovi!
Nikdy, ach nikdy se do mé duše neodváží
taková zneuctívající myšlenka.
DERWISCH
(který s potěšením poslouchal proslov) Mám
nejlepšího syna! Jsem šťastný otec! (odchází)
SOFRANO
A nyní slova mého otce. Svatá památko,
otevírám tě s úctou.(čte) “Nejdražší synu!
Potřebuješ-li zlato, otevři měšec a částka,
po které toužíš, ho naplní.” Ó, měšec k nezaplacení!
“Potřebuješ-li vojáky, třikrát udeř do
bubnu a armáda vybraných bojovníků ti bude k dispozici.
Mimochodem, nezapomeň, že můžeš použít
pouze sílu těchto zázračných darů.
Pečlivě je opatruj, aby ti žádný z nich nebyl nikdy ukraden,
neboť jejich kouzlo je stejně mocné
a zkažené i v rukou cizích lidí.”
(pln radosti) Ó, buď věčně požehnán, ty můj dobrotivý
otče! (čte) “A konečně je mou vůlí, aby sis vybral
mého syna, chudého rybáře jménem Mandolino, aby
tě vedl, až tě popadne touha
cestovat; je čestný, dobrý, věrný a zábavný a
a poskytne ti, jako poskytl mně, mnoho příjemných hodin.”
Mandolino? Rybář? Kdybych
jen věděl, kde bydlí…
Scéna 11
(Předchozí) K tomu Mandolino s
malou krabicí a několika naplněnými pytli.
MANDOLINO
Ženo! Ženo! Jsme šťastní! Jsme bohatí, tak pojď
ven, tvůj manžel má zlata nadbytek.
SOFRANO
Kdo jsi (, chlape)?
MANDOLINO
Rybář! (skáče radostí)
SOFRANO
Vaše jméno?
MANDOLINO
Mandolino!
SOFRANO
Potkal jsem svého muže. Poslouchej, Mandolino!
MANDOLINO
Nemám co poslouchat, sám jsem teď bohatý.
Teď musím přemýšlet, kde si koupím království,
a pak hned začnu válku s Maročany. Hej,
ženská! Ženo, říkám! (poskakuje kolem)
Scéna 12
(Předchozí) Mandolína z chaty.
MANDOLINA
No tak co je? (vidí prince) Cizinec!
MANDOLINO
Vesele, ženo! V budoucnosti už nesmíme pracovat.
Jsme bohatí. Udělám z tebe panovnici,
královnu!
SOFRANO
Krásná žena! (Ukloní se ona mu to oplatí. Mandolino
si myslí, že to je směřováno na něj, a také Mandolině
složí kompliment).
MANDOLINA
Pohledný muž!
MANDOLINO
Natáhni zástěru! (otevře sáček a vysype
kameny do zástěry) Všechno zlato!
MANDOLINA
Kameny že byly zlaté? Chceš ještě pořád, abych
se polepšila? (uhodí ho) Tady je něco za
ten tvůj vtípek. (hodí kameny směrem k domu)
SOFRANO
(směje se) Chudák!
MANDOLINO
Kde jsem měl oči? Viděl jsem čisté zlato.
To jsou čáry! Teď chci jen vidět,
co se stalo z dobrých perel.
Nezlob se, drahá ženo, a znovu se zastav. Pytel
nahradí všechno. Podívej, všechny dobré perly
jsem posbíral.
MANDOLINA
Ale jestli mě znovu podvedeš, tak…
MANDOLINO
Nedělej to! (vysype hrách a čočku do zástěry)
MANDOLINA
Hrách a čočka by byly dobré perly?
Tu máš jednu! (dá mu facku/uhodí ho)
MANDOLINO
Mohu vám říct, že to byly ty nejkrásnější perly.
Opravdu! Hrách a čočka! Milá ženo, na
ten třetí pytel se můžeš spolehnout, jsou v něm
diamanty velké jako slepičí vejce. Znovu si podrž zástěru.
MANDOLINA
Já ne!
MANDOLINO
(sundá si sukni) Podívej se na to! (vysype
na ni ořechy a šnečí ulity)
MANDOLINA
Ha ha ha! Ty osle!
MANDOLINO
No tak to se podívejme! Jsou to samé ořechy a
šnečí ulity.
MANDOLINA
Milý příteli, s těmito penězi
nebude válka Maročanům oznámena?
MANDOLINO
Znovu jsme se usmířili.
SOFRANO
Kdybyste však potřebovali generála,
jsem vám k dispozici.
MANDOLINO
Jak se mohu ujmout generála, když
nemám peníze?
SOFRANO
Postarám se o to já. Mám tolik peněz, že mohu
zaplatit armádu mnoha tisíc bojovníků.
MANDOLINO
To by bylo něco! Ale kde tady seženeme
mužstvo? Nejdřív budeme muset
pár let dělat verbuňk.
SOFRANO
To vše je zbytečné. Na můj povel je mi k dispozici mnoho tisíc statečných bojovníků.
MANDOLINO
To by bylo něco!
SOFRANO
Pokud mi tedy dáte za pravdu…
MANDOLINO
Mám plnou důvěru. Tady je moje ruka. Jsi
můj generál, moje žena ti bude svědčit.
MANDOLINA
(směje se) Ach, ty jsi arcibuvol!
MANDOLINO
Co oba dobýváme, peníze, země, zkrátka všechno,
o to se poctivě dělíme. Není to tak, královno?
MANDOLINA
Ano, pane králi, z Měsíce…
SOFRANO
Ještě předtím však od vás požaduji malou
službu.
MANDOLINO
Sto, pokud chcete.
SOFRANO
Musíš mě se svou ženou
vzít na šalupě do Basory.
MANDOLINO
(Pauza) Platí! Teď se musím podívat, co je
v té krabici; možná tam najdu skutečný
poklad. (Otevře ji a vytáhne cinkající čepici.)
Cinkající čepice! Ty arci lháři z dervišů.
Je tam něco napsáno? (čte) “V největší nouzi
tě tato cinkající čepice zachrání před nedostatkem,
Přesto ti radím, abys ji nikdy nezneužíval.
Jakmile si tuto čepici nasadíš,
poznáš její účinek. Jak často budeš zvonit,
tak často budeš obdarován.
Však…” Dar! Nejsem samozřejmě v nouzi, ale na tom nezáleží.
Musím to vyzkoušet. (Nasadí si čepici a zazvoní,
vzápětí se objeví 12 dervišů s obušky a zbijí ho s následujícím sborem).
Č. 5.
12 DERWISCHŮ
O Abdallah, mudi falla,
hasha, waschabu badallah.
Dalla falla, muk, muk.
Dara vara, vizli puzli,
Selimblinke, kuk, kuk. [odchází]
MANDOLINO
(čte po sboru) “V největší nouzi
tě tato zvonící čeopice zachrání před nouzí.” To znamená:
Když něco potřebuji v největší nouzi, dostanu
nakládačku! Na to nepotřebuji ty pány!
Moje žena mi tuto laskavost prokazuje každý den.
SOFRANO
Drahý příteli, ta zvědavost tě přišla draho.
MANDOLINO
Ne tak draho, zaplatil to jen můj hrb(/hřbet).
Ty zatracená štěstěno, co jsem ti udělal!
Hodím tu čepici rovnou do vody.
SOFRANO
Ne příteli! Můžeš vědět, s jakými smutnými případy
se setkáš? Uchovávej jí v bezpečí, dokud nenastane největší
nouze.
MANDOLINO
Nejvyšší nouze? Tehdy dostanu opět výprask?
SOFRANO
Já si myslím pravý opak! Následujte mě. A nyní
ti dám vyzkoušet svůj slib. Chci, aby
při třetím úderu na buben dorazila fregata s nějakou… doprovodem, který nechám
na tvém rozhodnutí. Mluv,
jaká společnost nás bude doprovázet?
MANDOLINO
Nějaká společnost?
SOFRANO
Ano! Protože bych chtěl, abychom v Basoře
vzbudili rozruch.
MANDOLINO
Maurové s tureckou hudbou.
SOFRANO
(třikrát udeří do bubnu) Ať se objeví
fregata Maurů s tureckou hudbou.
(Tiše je je slyšet turecká hudba.) Slyšíte účinek
mé moci?
SOFRANO
Vidíte tento prázdný pytel?
MANDOLINO
Byl by lepší, kdyby byl plný!
SOFRANO
To si také myslím! (Hodí pytel do krabice a
třikrát udeří do bubnu.) Chci, aby ten pytel
byl plný zlata. Vytáhni ho!
MANDOLINO
(vytáhne naplněný sáček a vyprázdní ho do uzávěru)
Čisté zlato! Ach, ty božský generále!
Zlatem tě pokryju. (Hudba zesílí.) Ach, tady je
naše stráž. (Objeví se loď s dvanácti Maury,
hraje turecká hudba.) Pojď, královno! Pojďte,
generále! Chceme vítězit, dobývat země, jíst a
pít. Buďte veselí, dokud budeme žít.
(Za zvuků hudby připlouvají a odplouvají.)